Proč hlídat své investiční portfolio

Rebalancujete své investiční portfolio? Že to není podstatné? Možná už investujete úplně jinak, než jste před lety chtěli. Protože nehlídáte vývoj svých investic a ty rostou a mění se stejně neřízeně, jako se mění a rostou finanční trhy. Rebalancování je důležitá disciplína pro řízení našich investic a dosažení našich cílů.

Co se děje s naším portfoliem

Jednotlivá aktiva, která vlastníme, nevynáší stejně. Jejich výnosy se od sebe v čase liší. Akcie jsou historicky výnosnější než dluhopisy nebo hotovost. Tento rozdíl ve výnosech způsobuje, že se postupem času zvyšuje v portfoliu podíl výnosnějšího aktiva na úkor aktiva méně výnosného.

Například akcie v našem investičním portfoliu mohou vynášet v průměru 7 % p. a., dluhopisy 3 % p. a. Rozdíl 4 % p. a. způsobí, že z portfolia 50/50 máme po 10 letech portfolio cca 60/40 a po 20 letech pak 70/30. A to je setsakrametský rozdíl v porovnání s původně zamýšleným portfoliem 50/50.

Navíc historie ukazuje, že kolísání hodnot aktiv není lineární, ale skokové. Výnosy aktiv nejsou spojité, zpravidla se vyvíjejí vlastním směrem bez závislosti na jiném aktivu. (Ostatně proto si je taky do portfolia pořizujeme – pro diverzifikaci investic).

Náš příklad výše je spíše teoretický, v praxi budou rozdíly v hodnotách aktiv v portfoliu častější a větší. Oběma směry – při růstu i při poklesech. To znamená vyšší výkyvy v hodnotách aktiv portfoliu v kratším časovém období. Dobrým příkladem bude situace, kdy akcie budou 3 roky vynášet 10 % ročně a dluhopisy jen 1 % ročně. Rozdíl bude 9 % ročně po dobu 3 let.

Co znamená rebalancovaní a proč jej děláme

Rebalancování je ošklivé slovo pro pravidelnou optimalizaci alokace aktiv v portfoliu podle stanoveného cíleného rozložení. Nejčastěji jde o rozložení akcií, dluhopisů a hotovosti v nějakém zvoleném poměru, například 60/30/10. Pravidelné rebalancování zaručí, že se rozložení a váha aktiv nezmění a naše investice má požadované rozložení po celou dobu trvání. 

Rebalancování provádíme pro to, aby naše portfolio obsahovalo požadovaný díl toho kterého aktiva v něm. Určováním podílu aktiv v portfoliu řídíme chování portfolia jako celku a usměrňujeme naše očekávání budoucích výnosů. Odchýlení podílu aktiv od našeho očekávání ovlivní jak chování investice, tak i očekávané budoucí výnosy.

Jak rozložení aktiv v investičním portfoliu ovlivňuje jeho chování 

Různá aktiva přidáváme do investičního portfolia proto, aby toto portfolio bylo více diverzifikováno a snížilo se celkové riziko naší investice. Aktiva se zpravidla chovají různě a rozptýlení naší investice mezi více druhů aktiv snižuje riziko propadu její hodnoty.

Vybereme si například jako naši ideální investici portfolio s 50 % akcií a 50 % dluhopisů (portfolio 50/50). Následně se z něj po započtení výnosů stane portfolio 70/30. Toto bude mít zcela jiné vlastnosti než původní portfolio 50/50. Nové portfolio investic bude významně více kolísat ve své hodnotě, protože se zvýšil podíl akcí v něm o 40 % oproti původní hodnotě a podíl dluhopisů v něm se o 40 % snížil.  

Změna v chování portfolia je nežádoucí vždy, když chceme kolísání hodnoty portfolia omezit a řídit jeho vývoj. Zejména v době, kdy se blíží čas konce naší investice, může mít zvýšená kolísavost hodnoty portfolia pro naše prostředky fatální následky. Potřebujeme-li peníze z naší investice v době, kdy její hodnota, byť dočasně, významně poklesla, chtě nechtě realizujeme ztrátu a trvale přicházíme o kapitál.

Vliv rozložení portfolia na výnosy

Změna v chování portfolia pro odchýlení od jeho požadovaného rozložení bude vedle změny rizika investice přímo ovlivňovat i očekávané výnosy z ní.

Zvolíme si například portfolio 60/40, u kterého očekáváme výnos cca 5 % p. a. Pokud se portfolio změní na 70/30, neznamená to automaticky, že budou vyšší i výnosy z něj. Výnosy mohou být vyšší, například 7 % p. a., ale i nižší například 3 % p. a. v obdobích, kdy se akciím, jejichž podíl v portfoliu narostl, nebude dařit. Obdobný vztah platí i při zvýšení podílu dluhopisů v portfoliu. Zde se očekávané výnosy naopak sníží. 

Jak je z obou výše popsaných situací vidět, změna v chování portfolia způsobené změnou v jeho rozložení může mít významný vliv na naši investici. Někdy kladný, což nám nevadí, někdy ale záporný, a tomu se chceme vyhnout. 

Naším cílem je řídit riziko investice, pokud je to možné, a využívat výnosy z investic pro dosažení našich cílů stanovených investičním plánem, a to s co nejvyšší mírou pravděpodobnosti a nejnižším nutným rizikem. To je podstatou přístupu wealth protection.

Podle čeho rebalancovat

Rebalancování provádíme podle rozložení investic vybraného při zahájení našeho investování.

Nejlepším nástrojem pro  sledování vývoje portofila a hodnocení investic, zda se vyvíjejí v souladu s našimi požadavky, je finanční plán. Ten sestavujeme pro dosažení našich cílů a potřeb a podle něj nastavujeme rozložení investic. Tak, aby odpovídalo našim cílům a potřebám a našemu investičnímu výhledu. Správně připravený finanční plán obsahuje i doporučenou vhodnou alokaci aktiv v portfoliu. A té se pak při pravidelném rebalancování snadno držíme. 

Nejčastější důvody, proč rebalancování neděláme

• Nedostatek času

Pokud investujeme sami, měli bychom portfolio v pravidelných intervalech sledovat. Aby z něj stále bylo naše ideální investiční portfolio. Sledujeme nejen změny v investičních nástrojích, ze kterého jsou naše investice složeny, ale i váhu aktiv. V praxi to znamená minimálně jednou ročně projít všechny naše investice a zjistit jejich aktuální hodnotu. Zjištěnou hodnotu následně porovnat s požadovaným rozložením aktiv (podle typu vybraného portfolia nebo podle plánu).

Dalším krokem je provést změny v portfoliu. Budeme prodávat nadbytečná aktiva a nakupovat chybějící. Vypadá to snadně, ale v praxi to zabere několik dnů. Vybrat aktiva k prodeji/nákupu, pak vybrat vhodné nástroje a posléze realizovat samotný prodej/nákup. 

Situace je ale v praxi daleko složitější, neboť k administrativě se připojí i emoce investora.

K nákupu/prodeji nemusí být příznivá doba, na ceny aktiv mohou působit vnější makroekonomické nebo geopolitické vlivy. Média mohou přinášet negativní nebo pozitivní zprávy. Investor situaci na trhu vnímá, vše je součástí rozhodování o nákupu/prodeji a celý proces se přirozeně ztěžuje.

• Neznalost a nedostatečné informace

Neznalost důležitosti rebalancování je pochopitelná a častá věc. Řada individuálních investorů nemá tak hluboké znalosti, aby si důležitost rebalancování aktiv v portfoliu uvědomila a zahrnula jej do svého investičního procesu. A pokud nemáme sepsanou investiční strategii (investiční plán), nemáme často ani potřebu sledovat, zda se naše investice vyvíjí v souladu s ní.

Nemáme-li zkušeného rádce a pomocníka, musíme si znalosti vyhledat a osvojit sami. Zorientovat se v problematice alokace aktiv, vybrat vhodné rozložení, nastavit jej u našich investic a sledovat podobně jako v předchozím bodu. 

Vyhledání a osvojování znalostí o alokaci aktiv je méně poutavé než výběr investičních nástrojů, který zpravidla upřednostňujeme. Podobně jako upřednostňujeme aktuální chování trhu při rozhodování o nákupu/prodeji investic. Váhu aktiv v portfoliu a jejich rebalancování pak podvědomě odsouváme do pozadí.

• Velký počet různých investic u různých institucí

Třetím z obvyklých důvodů pro neprovádění rebalancování je pouhá složitost struktury našich investic. Má-li investor několik typů investic u různých správců a v různých nástrojích, sledování vývoje jeho portfolia (investice jako celku) se přirozeně ztíží.

Obtížnější je jak sledování, tak i hodnocení investic a následná úprava portfolia. Široké portfolio investic uložené u spousty správců vede ke ztrátě přehledu a koncentrace na ně. V praxi se jedná o velmi častou situaci, zejména uvědomíme-li si, že mezi investice v širším slova smyslu zahrnujeme nejen investiční produkty, ale i penzijní a spořicí produkty. A to pomineme, že některé z nich mohou podléhat omezením nebo regulaci s nakládáním…

I v této situaci nám opět nejvíce pomůže plán investování, který nám zajišťuje přehled o všech našich aktivech a určuje i rozložení aktiv, jehož se máme držet. S plánem snadněji rebalancování provedeme.

Shrnutí na závěr

Vliv rebalancování na vývoj naší investice je obrovský. V zásadě je mnohem důležitější než výběr samotných investic (fondů) a alokace aktiv na počátku investování. Chybujeme-li při výběru investičního nástroje nebo při alokaci, můžeme to kdykoli v průběhu investování napravit.  

Pomineme-li ale rebalancování, zcela jistě neřídíme naši investici a nedržíme se našeho plánu. Podstupujeme tak zbytečně další riziko, které může způsobit trvalou ztrátu našeho kapitálu.

Několik tipů, jak se úspěšně vyhnout riziku změny rozložení portfolia

1. Mít investiční plán. Když máme plán, máme se čeho držet a s čím kontrolovat rozložení aktiv naší investice.
2. Jednou za rok dva provést revizi investic a porovnat ji s plánem a v něm doporučenou alokací.
3. Prodat, co přebývá, a nakoupit, co schází. S minimálním zapojením emocí. 
4. Při prodeji volit investice, u nichž nevzniká daňová povinnost.
5. Minimalizovat poplatky za prodej/nákup.
6. A hlavně odolat pokušení časovat trh.
7. Čím je blíže můj investiční cíl, tím častěji bych měl rebalancovat a hlídat alokaci investice. Ani ne tak z důvodu změny hodnoty aktiv, ale hlavně z důvodu změny doporučené alokace, která se se zkracujícím investičním výhledem zkonzervativňuje.

Chci zjistit více